Proč vlastně lžeme??

Někdo má rád jednu věc a vy ji přímo nesnášíte, ale přetvařujete se (lžete), aby vás druhý přijal??

Nedokážete být sami sebou a upřímně říct, že to vnímáte jinak??

PROČ TO TAK MŮŽE BÝT??

Zejména pocit viny nám to nedovolí. Cítíme se provinile, když jsme odlišní nebo máme jiný názor. Nejsme sami sebou a chceme se druhému zalíbit…..

Jenže tímto se akorát dostáváme do problému a spletitých situací. Když často lžeme musíme si všechny ty lži pamatovat a vědět, komu jsme co řekli. Nedivme se pak, že nemáme energii… Toto nám jí hodně ubírá.

Divili by jste se kolik úsilí naše tělo a náš mozek musí vynaložit k přetvářcelhaní. Vnímejte, jak se cítíte při lži?? Dobře nebo špatně?? Nejspíš špatně že?? Toto nám totiž 100% nenavodí pocit štěstí a radosti. Navíc dřív nebo později stejně lež praskne a budeme se cítit opravdu hrozně!!!

Nedokážeme být sami sebou a přiznat si, že jsme v tomto jiní.

Často se toto stává, když nás někdo naštve a my lžeme, že nám to vůbec nevadí!! Přitom zuříme jak býci!! Nedovolíme si emoce pustit ven ze strachu, že nás druhý odmítne, když projevíme své opravdové city.

Každý jsme jiný a máme jiné potřeby!!

Na druhou stanu neznamená to ani být přehnaně upřímní. Když se nás daná věc netýká a nikdo se nás nezeptá na názor, nemusíme nic říkat. Přehnaná upřímnost je spíše vnucování.

Zdravě vyjádřit svůj názor, když se nás někdo zeptá.

Ve všem hledat zlatou střední cestu a pokud opravdu cítíme, že druhou osobu by to velmi ranilo, kdyby jsme byli upřímní, raději se nevyjadřovat k dané věci. Nebýt ani upřímná a zároveň nelhat.

Jak to vnímáte vy??

AnčíKab
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.