Můj příběh

Jako malá holka jsem měla svůj svět a hrála si hodně sama. Jak tomu tak bývá, každý jednou dospěje. Najednou jsem se ocitla ve škole, kde to byl pro mě jiný svět. Všechny ty povinnosti, srovnávání, hodnocení, očekávání, názory, režim a tak dále. Však to všichni známe.  To přispělo k tomu, že jsem se stala, víc uzavřenější. Absolutně nic jsem nechápala a s nastávající pubertou jsem přestala chápat i rodiče. Jedinou mojí nadějí byli sourozenci. V tu dobu se mi začali zdát zajímavé sny.

Můj první pozoruhodný sen byl o tom, jak jsem bojovala ve středověku ve válce. Byla jsem velitelka a velela armádě. Pamatuji si, jak jsem měla na sobě železné brnění a jela na koni. Najednou proti mně vyjel bojovník a probodl mi hrudník. Ihned jsem se probudila. Zvláštní na tom bylo, že druhý den mi toto místo bolelo. Nevěnovala jsem tomu pozornost a řekla si, že to byl jen sen.

Život šel dál a já se přestala tolika uzavírat a víc projevovat díky starším sestřičkám, které mi podporovaly. Když toho bylo na mě hodně, přišla mi myšlenka, NA NIC NEMYSLI!! Postupem času jsem zjistila, že je to určitý druh meditace. Toto mi dost pomáhalo, ač to bylo velmi těžké na nic nemyslet.

Ve svých 14 letech jsem se začala kamarádit s holkou, která měla chatu vedle ve vesnici. Hodně jsme spolu zažily. Byla pro mě další oporou a důležitou osobou. S nástupem na střední školu jsem začínala od začátku. Zase jsem se uzavřela do sebe a ve třídě se moc neprojevovala. Je zajímavé, že uzavřená jsem byla pouze ve škole. V okolí přátel jsem byla celkem ukecaná.

V druháku na střední škole jsem týden před Valentýnem poznala svou životní lásku, svého nynějšího manžela a tatínka svých dvou dětí. Jako každá holka jsem najednou neměla čas na své kamarádky a věnovala jsem se příteli. Užívala jsem si krásných 18 a přišla jsem si tak dospělá. Hodně mi pomohl partner a já si začala víc užívat i střední školu. Po maturitě jsem začala pracovat v kanceláři jako administrativní pracovnice.

Jednoho dne se mi zdál ten nejzajímavější sen ze všech.
Zdálo si mi o kamarádce, kterou zmiňuji výše. Sen se odehrával na vesnici, kde měla chatu. Obě jsme se spolu smály a házely do rybníku kamínky. Najednou se začala loučit a odcházet směrem k lesu. Kam jdeš?? Ona se otočila a odpověděla mi: už musím jít, zamávala mi a pak zmizela v lese. Přišlo mi divné, proč odchází do lesa a ne směrem k její chatě. Potom jsem se probudila. Ráno mi to přišlo jako klasický sen, kterých se mi zdálo spoustu. V práci jsem o polední pauze procházela internet a zjistila, že ta kamarádka měla den před tím autonehodu a zemřela.

V tu chvíli to byl blesk s čistého nebe. Dovedete si asi představit, jak mě to zasáhlo. Přišla jsem o kamarádku z dětství, a ještě se ve snu přišla rozloučit.

Tento sen mi změnil život a věděla jsem jistě, že musí existovat něco mezi nebem a zemí. Byl to den, který odstartoval můj osobní a duchovní rozvoj. Dnes je to necelých 10 let. Za tuto dobu jsem nasbírala hodně znalostí, snů a informací, které mi pomohli z uzavřené holčičky dospět ve šťastnou ženu. Mám dvě úžasné děti a milujícího manžela. Rodinu a přátele, která mi hodně naučili. Miluji svůj život i lekce, co jsem dostala a za nic na světě bych neměnila. Díky tomu špatnému jsem se také hodně naučila.

S láskou a vděčností
Ančí